Charles Floquet

Charles Floquet
Stranická příslušnost
Členství	Republikánská unie
Narození	2. října 1828 Saint-Jean-Pied-de-Port
Úmrtí	18. ledna 1896 (ve věku 67 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (48°51′43″ s. š., 2°23′25″ v. d.) Grave of Floquet
Rodiče	Marie Léocadie Etcheverry
Alma mater	École d'administration Právnická a ekonomická fakulta pařížské univerzity
Profese	politik a úředník
Commons	Charles Floquet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Thomas Floquet (2. října 1828 Saint-Jean-Pied-de-Port – 19. ledna 1896 Paříž) byl francouzský politik a právník.

Vystudoval École d'administration, jako student se zapojil do únorové revoluce. V roce 1851 byl přijat do pařížské advokátní komory. Spolu s Léonem Gambettou a Julesem Ferrym patřil k hlavním odpůrcům Napoleona III. Byl právním zástupcem rodiny Victora Noira zastřeleného Pierrem Napoléonem Bonapartem.^[1]

Za prusko-francouzské války byl pařížským místostarostou a podílel se na obraně města. Po vytvoření třetí republiky vstoupil do Republikánské unie a byl zvolen poslancem. V letech 1874–1875 zastával funkci předsedy Pařížské městské rady. Jako radikální republikán podepsal v roce 1877 Manifest 363 proti jmenování Alberta de Broglie předsedou francouzské vlády.^[2] V roce 1882 byl prefektem departementu Seine. V roce 1885 se stal předsedou Národního shromáždění, v letech 1888–1889 byl předsedou vlády a ministrem vnitra. Dostal se do konfliktu s Georgesem Boulangerem, který vyvrcholil šermířským soubojem, v němž Floquet vyhrál.^[3] V letech 1889–1893 stál znovu v čele parlamentu, rezignoval v důsledku Panamské aféry. Od roku 1894 do své smrti byl senátorem.

Jeho pomník na hřbitově Père-Lachaise vytvořil Aimé-Jules Dalou. V Paříži u Eiffelovy věže je po něm pojmenována Avenue Charles-Floquet, kde sídlí Velvyslanectví České republiky v Paříži.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Floquet na Wikimedia Commons