Ch-25

Ch-25 (v kódu NATO: "AS-10 Karen") je střela typu vzduch-země krátkého dosahu vyvinuta Sovětským svazem v konstrukční kanceláři Zvezda (v současnosti ruská společnost Zvezda-Strela). Je určena k ničení stacionárních a mobilních pozemních cílů.

Přestože je střela v ruském letectvu dodnes využívána, postupně ji doplňuje a nahrazuje modernější Ch-38M vyvinutá společností Raduga.

Zkušenosti s prvními ruskými řízenými střelami "vzduch-země" (Ch-23 Grom) nebyly zcela uspokojivé. Kromě nízké přesnosti raketa Ch-23 výrazně zatěžovala pilota. Ten se totiž musel věnovat současně pilotování letadla, navádění střely a v případě nutnosti ještě provádět bojové manévry. Vědecko-technický pokrok v oblasti mikroelektroniky a optiky v první polovině 70. let 20. století umožnil posun také ve vývoji řízených střel.

Testování nové rakety Ch-25 bylo zahájeno v roce 1973, kdy bylo z letadel Su-7BM a Su-17M vystřeleno celkem 12 exemplářů. Jelikož výsledky byly z hlediska přesnosti neuspokojivé, testy dále pokračovaly pomocí Su-17M2, který měl sofistikovanější zaměřovací zařízení. K dalším odpalům došlo v průběhu roku 1974 a testovaly se střelby i z MiGu-23BK (MiG-27K). Raketa Ch-25 byla zařazena do výzbroje 3. února 1976 a vyráběla se do roku 1983. 13. srpna 1989 byly zavedeny její vylepšené verze Ch-25MP, Ch-25ML a Ch-25MR, které se vyráběly až do roku 1997.

Od svého předchůdce (Ch-23) zdědila střela Ch-25 pouze vnější vzhled a aerodynamický design.

V přední části se nachází naváděcí systém - laserový, radiolokační, rádiově-povelový, optický TV nebo infračervený. Následuje řídící systém a za ní tříštivotrhavá bojová hlavice. V zadní části je umístěn raketový motor s bočními tryskami.^[1]

Od dubna 1986 bombardovaly sovětské Su-25 střelami Ch-25ML vchody do jeskyní, které využívaly afghánští mudžahedíni jako úkryty a sklady zbraní. Útoky byly prováděny z výšky až 8 km.^[2]

Na začátku invaze do Kuvajtu ztratil Irák letadla Su-22 a MiG-23 po zásahu raketami země-vzduch ze systému MIM-23B (I-Hawk). K potlačení kuvajtské protivzdušné obrany použilo irácké letectvo střely Ch-25MP vystřelené z letadel Su-22.^[3]

V říjnu 2015 útočily ruské Su-24 na pozice militantů v Sýrii střelami Ch-25ML.^[4]

• 1. generace
  • Ch-25R: S rádiovým řízením, dosah 8 km. Představena v roce 1976.
  • Ch-25L: S poloaktivním laserovým naváděním, dosah 10 km.
  • Ch-25P: Protiradiolokační střela, kódové označení NATO: AS-12 Kegler.

• 2. generace
  • Ch-25MR: Vylepšená Ch-25R, dolet 8-12 km. Představena v roce 1981.
  • Ch-25ML: Modernizovaná Ch-25L, dolet 8-12 km.
  • Ch-25MT: S TV řízením, dosah 20 km.
  • Ch-25MTP: Verze s infračervenou hledací hlavou pro noční použití, dosah 20 km.

• 3. generace
  • Ch-25MA: S inerciálním a aktivním radarovým vyhledávačem v K_u-pásmu (18-40 GHz), dosah 40 km. Představena v roce 1999
  • Ch-25MAE: Exportní verze Ch-25MA.
  • Ch-25MS: S inerciálním ovládáním a přes GLONASS, dosah 40 km. Představena v roce 2005.
  • Ch-25MSE: Exportní verze Ch-25MS.

• Alžírsko Alžírsko
• Rusko Rusko
• Indie Indie
• Írán Írán
• Severní Korea Severní Korea
• Ukrajina Ukrajina
• Vietnam Vietnam

• Sovětský svaz Sovětský svaz
• Maďarsko Maďarsko (možná stále aktivní)
• Polsko Polsko
• Česko Česko
• Jugoslávie Jugoslávie (v Srbsku možná aktivní)
• Irák Irák

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ch-25 na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ch-25 na Wikimedia Commons