Šachová koncovka

Slovem koncovka, dříve též končící hra, se v šachu označuje ta fáze šachové partie, v níž již na šachovnici zbývá jen málo figur. Koncovky se dělí na různé typy, podle toho, jaký druh materiálu zbyl na šachovnici. Nejdůležitější typy koncovek jsou

• elementární koncovky (např. král proti králi a dámě),
• dámské koncovky (každá strana má dámu, na šachovnici jsou dále i pěšci),
• věžové koncovky (každá strana má věž nebo věže, na šachovnici jsou dále i pěšci),
• pěšcové koncovky (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci),
• koncovky lehkých figur (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci a lehké figury, tedy jezdci a střelci).^[1]

Alburt a Krogius udávají tyto tři základní znaky koncovky:

1) králové se zapojují do boje

2) na významu získávají volní pěšci

3) na rozdíl od předchozích fází hry v koncovce hraje velkou roli nevýhoda tahu, (tzv. Zugzwang). ^[2]

• Saavedrova pozice

• PACHMAN, Luděk: Šachové koncovky v praxi. Frýdek-Místek 1990
• BALAŠOV, Jurij a PRANDSTETTER, Eduard: Šachové koncovky. Praha 1991
• LUNIACZEK, Petr: Metodický dopis. Základy pěšcových koncovek. Praha 1985
• MOJŽÍŠ, Jaroslav: Metodický dopis. Věžové koncovky. Praha 1983
• AVERBACH, Juri: Bauernendspiele.Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Laufer- und Springerendspiele. Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Turmendspiele 1. Berlín 1988 (de)
• AVERBACH, Juri: Turmendspiele 2. Berlín 1986 (de)
• DVORETSKY, Mark. Dvoretsky's Endgame Manual. second. vyd. [s.l.]: Russell Enterprises, 2006. Dostupné online. ISBN 1-888690-28-3. 
• FINE, Reuben; BENKO, Pal. Basic Chess Endings. [s.l.]: [s.n.], 1941. ISBN 0-8129-3493-8. 

• GRIFFITHS, Peter. Exploring the Endgame. [s.l.]: American Chess Promotions, 1992. Dostupné online. ISBN 0-939298-83-X.