Kyanatany

Kyanatany jsou soli kyanatanového aniontu, OCN⁻ (odvozeného od kyseliny kyanaté, HNCO). Anion vytváří tři rezonanční struktury: ⁻O-C≡N (zastoupení 61 %), O=C=N⁻ (30 %) a ⁺O≡C-N²⁻ (4 %).

Kyanatanový anion je izomerem mnohem méně stálého fulminátového aniontu, CNO⁻.^[1]

Kyanatanový ion je ambidentátním liganem, protože může vázat kovy do komplexů jak přes dusíkové, tak i přes kyslíkové atomy, protože oba mohou sloužit jako donory elektronů. Může být také můstkovým ligandem.

Kyselina kyanatá může vytvářet i estery, nazývané kyanáty.

Trojice atomů v kyanatanovém iontu leží na jedné přímce, struktura iontu je tak lineární. Elektronovou strukturu lze nejjednodušeji zapsat jako :Ö̤−C≡N:, s jednoduchou vazbou C−O a trojnou vazbou C≡N. V infračerveném spektru se objevuje absorpční pás na 2096 cm⁻¹; takto vysoké vlnočty jsou obvyklé u trojných vazeb.

Kyanatanový anion má vlastnosti Lewisovy zásady. Atomy kyslíku i dusíku mají volné elektronové páry, přičemž každý z nich, i oba zároveň, se mohou navázat na Lewisovy kyseliny.

Kyanatan sodný je izostrukturní s fulminátem sodným, což potvrzuje lineární strukturu kyanatanového iontu. Vyrábí se zahříváním směsi uhličitanu sodného a močoviny.

Na₂CO₃ + 2 OC(NH₂)₂ → 2 NaNCO + CO₂ + 2 NH₃ + H₂O

Podobně se vyrábí také kyanatan draselný. Kyanatany lze získat i oxidací kyanidů; tato vlastnost se využívá při odstraňování kyanidů pomocí manganistanů nebo peroxidu vodíku.

Kyanatanový ion může dodávat elektrony z dusíkového i kyslíkového atomu (nebo z obou). Strukturu N-vázané a O-vázané komplexy lze od sebe odlišit pomocí jejich geometrií. U N-vázaných kyanatanových komplexů může být skupina M−NCO přibližně lineární, zatímco u O-vázaných bývá ohnutá. Komplex [Ag(NCO)₂]⁻ je, jak bylo potvrzeno rentgenovou krystalografií, lineární;^[2] ale krystalová struktura kyanatanu stříbrného se skládá z klikatých řetězců atomů dusíku a stříbra.^[3]

Sloučenina

   NCO
  /   \
Ni    Ni
  \   /
   OCN

obsahuje ohnuté vazby Ni-N-C.^[2]

Jednotlivé izomery lze odlišit infračervenou spektroskopií; mnoho komplexů dvojmocných kovů je N-vázaných. Vazby přes kyslík byly nalezeny u komplexů typu [M(OCN)₆]ⁿ⁻, kde M = Mo³⁺, Re⁴⁺, nebo Re⁵⁺. Žlutě zbarvený komplex Rh(PPh₃)₃(NCO) a oranžový komplex Rh(PPh₃)₃(OCN) jsou vazebnými izomery a k jejich vzájemnému odlišení lze využít odlišnosti v infračervených spektrech.

Kyanatanový ion může prostřednictvím obou svých donorových atomů vytvářet můstky mezi atomy kovů, jaké byly nalezeny například u [Ni₂(NCO)₂(En)₂][BPh₄]₂. U této sloučeniny jsou struktury Ni−N−C i Ni−O−C ohnité, i když je v prvním případě donorem atom dusíku.

Sloučeniny obsahující kyanatanovou funkční skupinu, −O−C≡N, se označují jako kyanáty nebo kyanátové estery. Arylkyanáty, jako je fenylkyanát, C₆H₅OCN, lze připravit reakcemi fenolů s chlorkyanem, ClCN, za přítomnosti zásady.

Obdobnými sloučeninami odvozenými od izokyanátové skupiny, -N=C=O, jsou isokyanáty.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyanate na anglické Wikipedii.

• NAKAMOTO, K. Infrared and Raman spectra of Inorganic and Coordination compounds. 5th. vyd. [s.l.]: Wiley, 1997. (Part A). ISBN 0-471-16394-5. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• NAKAMOTO, K. Infrared and Raman spectra of Inorganic and Coordination compounds. 5th. vyd. [s.l.]: Wiley, 1997. (Part B). ISBN 0-471-16392-9. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• WELLS, A.F. Structural Inorganic Chemistry. 3rd.. vyd. Oxford: Clarendon Press, 1962. ISBN 0-19-855125-8. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. -->

• Kyanidy
• Nitrily
• Isokyanidy
• Thiokyanáty
• Selenokyanáty
• Tellurokyanáty
• Isokyanáty
• Isothiokyanáty
• Isoselenokyanáty

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyanatany na Wikimedia Commons