Vlada Ralko: Porovnání verzí

Vlada Ralko
Vlada Ralko (13. července 2014)
Narození	3. ledna 1969 (55 let) Kyjev
Alma mater	Shevchenko State Art School (do 1987) National Academy of Visual Arts and Architecture (do 1994)
Povolání	malířka
Manžel(ka)	Vladimir Budnikov
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlada Ralko (ukrajinsky Влада Ралко, * 1969 Kyjev) je ukrajinská expresionistická malířka, spisovatelka a básnířka, která používá tradiční umělecké žánry, malbu a kresbu. Její dílo často nastoluje otázky identity a příslušné společenské a politické souvislosti. Je autorkou vědeckých textů, poezie, esejů a kritických článků o umění a jeho propojení s filozofií a politikou. Vystavovala po celé Ukrajině i ve světě. Od roku 1994 je členkou Národního svazu ukrajinských umělců a v roce 2019 se stala laureátkou ceny OSN Women in Arts.

Vlada Ralko se narodila v roce 1969 v Kyjevě v Ukrajinské SSR. Rodiče ji od dětství podporovali v její zálibě malovat. V roce 1987 absolvovala uměleckou školu Tarase Ševčenka a v roce 1994 získala diplom na Národní akademii výtvarného umění a architektury v Kyjevě.^[1] Od téhož roku je členem Národního svazu umělců Ukrajiny.^[2]

Ralko používá tradiční umělecké žánry, malbu a kresbu. Její tvorba zahrnuje figurální malbu i krajinomalbu a její díla jsou rozpoznatelná podle agresivních barev a expresivního způsobu malby s naléhavými formami a vizuální otevřeností. Ve svých krajinách pracuje s tělesností, voda a břehy jsou hmotné a bohaté a zdánlivě rozervané mezi mnoha významy. Ačkoli jsou její přírodní scény často zdánlivě klidné a idylické, obsahují hlubší úzkost a napětí, které odrážejí rozhraní mezi vnější a „vnitřní“ krajinou.

V pracích o lidském těle se zaměřuje na to, co se s ním a v něm děje, co se může stát a co není běžným okem vidět, co se skrývá nejen pod oblečením a kůží, ale i pod obyčejnými úhly pohledu, stereotypy a standardy. Ve svých dílech se autorka často zabývá otázkami identity a společenskými a politickými souvislostmi a proniká do existenciálních hlubin bolesti a utrpení v kolektivním těle.^[3] Je autorkou vědeckých textů, poezie, esejů a kritických článků o umění a jeho propojení s filozofií a politikou.^[4]

Velký zájem vzbudila v roce 2002 její výstava s názvem „Čínský erotický deník“. Představila zde kresby kuličkovým perem, kvašové malby a akvarely na malých listech papíru. Jednalo se o autorčiny dojmy z Číny, kam odjela navštívit svého manžela, výtvarníka Volodymyra Budnikova, který v Chu-čou vyučoval malbu. Forma „deníku v obrazech“ zaujala svou intimitou a programovou komorností. Tímto cyklem Ralko nastínila hlavní téma a rysy své tvorby, především autobiografičnost, hlavní postavou děl je ona sama.^[1]

Během několika měsíců osudové zimy 2013–2014 namalovala Ralko deník, v němž zdokumentovala události Euromajdanu. „Kyjevský deník“, vytvořený kuličkovým perem a akvarely, se skládá z emotivních zápletek, které zachycují každodenní život na barikádách, tragiku hrdinských smrtí a obsahují hluboký filozofický podtext a kulturologické narážky. Formát deníku umožnil autorce zaznamenávat dění za pochodu, být očitým svědkem událostí, vystupovat jako jeden ze strážců paměti důležitého historického okamžiku a jeho bezprostředního emocionálního vnímání. Kreslení deníku Ralko definovala jako součást občanské povinnosti s ohledem na to, že události takového významu a závažnosti se nesmí ztratit, přehlédnout či zapomenout. Vedle dokumentárních skic naplněných osobním emocionálním obsahem Ralko v tomto cyklu opakovaně odkazuje na etno-národní a folklorní motivy a obrazy (panenka motanka, kozák Mamaj). Vytahování těchto hlubokých obrazů na povrch je spjato s aktualizací otázky vlastních kořenů a zdrojů, které pomáhají lidem nalézt ve složitých chvílích vlastní identitu.^[5]

V roce 2022, kdy po zahájení ruské agrese proti Ukrajině našla útočiště ve Lvově, začala pracovat na sérii „Lvovský deník“. Deník zahrnuje více než 1 000 stran a Ralko jej nadále doplňuje. Kresby na papíře zobrazují části těl, lebky a otevřené rány. Kromě toho jsou do deníku zakomponovány křesťanské symboly, jako je holubice míru nebo Ježíš na kříži. Autorka si pohrává s formálními paralelami – kříž symbolizuje nejen křesťanskou víru, ale také mezinárodní hnutí Červeného kříže. Kříž v tomto cyklu nicméně představuje také zvláštní typ ruské bomby, která svým tvarem kříž připomíná.^[6]

Reakcí na ruskou agresivní válku je i projekt „Politická anatomie“, na němž spolupracuje s Volodymyrem Budnikovem. Zahajovací výstava se konala na jaře 2023 v Městské galerii Arsenał v polské Poznani. Projekt dále doplňují přednášky a plánovaná je také publikace.^[6]

Od roku 2022, kdy Rusko naplno vtrhlo na Ukrajinu, žije a pracuje převážně v Kyjevě a Berlíně.^[7]

Ralko získala cenu na Celoukrajinském trienále malby (2001) a stipendium na CCN Graz (2007). Účastnila se řady autorských výstav současného umění na Ukrajině i v zahraničí, včetně osobních projektů na výstavách Art-Kyiv 2007, Art-Moscow 2007, Art-Kyiv 2008, Art-Kyiv 2009, Art- Kyiv 2010, Art-Kyiv 2011.^[8] Vystavovala také na SCOPE Art Show v Miami Beach, v Lincolnově centru v New Yorku, na veletrhu umění v Dallasu a v galeriích Rebellminds Gallery (Berlín), Kunstlerhous (Vídeň), Saatchi Gallery (Londýn).^[9] Společně s Volodymyrem Budnikovem vystavovali v Berlíně, Praze, Paříži, Bialystoku a Poznani.^[7] V roce 2019 se stala laureátkou ceny OSN Women in Arts.^[10]