Agrese plazů: Porovnání verzí

Tato kniha nebo její část potřebuje úpravy.

Můžete Wikiknihám pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních knihách, případně na její diskusní stránce.

Plazi jsou divoká zvířata, a proto mohou být pochopitelně agresivní. Některé druhy mohou být více a některé méně nebezpečné. Leguáni svými fyzickými proporcemi mohou patřit k těm více nebezpečným, ale pokud k němu majitel přistupuje správně, nemusí tomu tak vůbec být.

Plazi mohou být agresivnější během rozmnožování, při obraně teritoria, nebo když jsou (například člověkem) vystrašeni.

Plazi mohou být skvělí mazlíčci pro toho, koho fascinují plazi, popř. obojživelníci. Je důležité si ale pamatovat, že to jsou opravdu divoká zvířata. Některé druhy plazů jsou běžně odchytávány ve volné přírodě a převáženy na lodích na pevninu, při tomto procesu může až 75 procent zemřít, nehledě na počet, který zahubí samotní chovatelé, nebo zverimexy. Leguáni a vůbec plazi nejsou zvířata domestikovaná, jako je např.: kočka, nebo pes. Tito savci žijí v souladu s člověkem již bez nadsázky tisíce let, chování plazů je oproti tomu velmi mladý trend.

Plazi velmi často reagují na základě instinktu. Když plaz reaguje na nějaký podnět, majitel může situaci vyhodnotit, že byla namířena proti němu. Vysvětlíme si to na příkladu: Hladový had uhodí do ruky vztahující se do terária, aby vyměnila vodu. Uhodí v domnění, že se jedná o podávanou potravu, ale majitel si může myslet, že na něj had bezdůvodně zaútočil. Proto je důležité nebrat agresi osobně, ale zamyslet se nad tím, co ji vyprovokovalo.

Pokud se bavíme o agresi je dobré si ji rozdělit na několik typů:

• Obranná agrese – nejčastější typ, protože jakýkoliv jedinec nemá potřebu útočit, pokud nedostane určitý podnět, který považuje za hrozbu
• Agrese během rozmnožování
• Při obraně teritoria
• Další typy, které již nezařazuji do samostatných celků.

Zaměřme se nyní na nejčastější typ agrese, která se může u chovatele objevit, a to agresi obrannou. Plachý plaz se může cítit ohrožen, pokud se kolem něj někdo rychle, nebo hlasitě pohybuje. Některé druhy jsou kořistí jiných zvířat. Tato zvířata jsou poté právem nervózní, pokud se kolem nich něco rychle, nebo hlasitě pohne. K takovýmto zvířatům se musí přistupovat velmi jemně a v klidu, aby se předešlo zranění, nebo psychické újmě.

Mnoho druhů plazů je teritoriálních, k těmto druhům patří bohužel i leguán. Pokud jste si už někdy hověli u bazénu na Floridě, možná jste měli možnost pozorovat vystoupení teritoriálních leguáních samců: samec neoprávněně vstupující na území druhého samce bude přivítán narážením hlavou a ukazováním laloku. Zamilovaný samec se bude stejně chovat k ostatním samicím neoprávněně vstupujícím do území mileneckého páru. Pro lidského pozorovatele je to zábavné divadlo, ale druhému leguánovi naznačuje, že má honem vypadnout a častokrát mu může přivodit i nepěkné zranění. Pokud budete mít odvahu odehnaného samce chytit budete pravděpodobně pokousáni. Kousnutí od malého leguánka může poškodit maximálně Vaší hrdost, představte si však, jak může vypadat kousnutí od dospělého agresivního samce.

Je také zaznamenáno mnoho případů, kdy dospělý samec leguána zaútočil během období páření (obvykle jaro) na osobu vstupující do toho, co považoval za své území. Kromě ostrých zoubků, silného stisku může leguán uhodit ocasem, jakoby bičem. Někteří majitelé byli svými “miláčky“ uhozeni tak, že potřebovali plastickou operaci!

Útočná agrese je pravděpodobnější u druhů přirozeně bojovných a mezi ně jsou zařazovány varani a další zvířata. Jedovaté druhy mají, jak se zdá často pocit blížící se nepřemožitelnosti, zdá se, že vědí, že jsou „zlí“. Kobry a některé jedovaté zmije se rychle rozzlobí a jakmile vnímají jakoukoli hrozbu připravují se k útoku. Pokud se například zmije zahřeje je pravděpodobnější, že bude inklinovat k útoku, než aby se odplazila z místa konfrontace. Pokud jste se již někdy setkal s divokou želvou, co kouše, mohli jste mimoděk sledovat obrannou agresi v akci.