rožnout

• IPA: [ˈrɔʒnɔʊ̯t]

• rož-nout

Zkrácením a zkomolením rozžehnout.

• rozžnout

• dokonavé
• tranzitivní i eliptické

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	rožnu	rožneš	rožne	rožneme	rožnete	rožnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rožni	rožněme	rožněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rožnul	rožnula	rožnulo	rožnuli	rožnuly	rožnula
trpné	rožnut	rožnuta	rožnuto	rožnuti	rožnuty	rožnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	rožnuv	rožnuvši	rožnuvše

1. (nářečně) rozsvítit
   • První se probudil Skřivánků Martin — za ním Barnabáš. „Mami, rožnite! Pudem koleduvat.“^[1]
   • Ta bláznivá Kamila měla přece jen pravdu, že dala rožnout všecka světla v domě.^[2]

1. zhasit, zhasnout

• rožnutí
• rožnutý
• rozžínat
• žeh, žhavý