mens

1. první osoba singuláru indikativu přítomného času slovesa mentir
2. druhá osoba jednotného čísla indikativu přítomného času slovesa mentir
3. druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slovesa mentir

• rod ženský (femininum)
• 3. deklinace

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	mēns	mentēs
genitiv	mentis	mentium
dativ	mentī	mentibus
akuzativ	mentem	mentēs
vokativ	mēns	mentēs
ablativ	mente	mentibus

1. mysl
2. myšlenka, mínění

• mentalis
• mentem
• mentiri

• IPA: [mɛns]  mens^{? • info}

Přes staroholandské mennisko z předpokládaného pragermánského *manniskaz. Srovnej zejména německé Mensch téhož významu či švédské människa.

• rod mužský

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	mens	mensen

1. člověk

• menselijk
• mensheid
• goedmens
• mensje
• menswaardig
• paardmens
• menselijkheid
• mensdom
• aapmens
• mensenhandel